Kuželkářský oddíl Sokol Jičín - léta čtyřicátá

Kuželky získávaly stále většího významu a obliby, a nakonec při sjednocení tělesné výchovy a sportu byly převzaty do řad Sokola. Dvoudráha u Svobodova hostince byla zároveň s hostincem uzavřena a kuželkářskému oddílu zůstala jako kuželna dvoudráha v Lipách. Tímto způsobem došlo v r. 1949 ke sloučení Svobodovců a Kamarádů v jednotný kuželkářský oddíl "Sokol Jičín" s poměrně silnou členskou základnou. Vlivem stálé rivality, obou býv. spolků, podávala obě družstva slabé výsledky, neboť každý spolek si zachovával v soutěži družstvo, složené ze svých hráčů. Obě družstva se střídala na konci tabulky a došlo to tak daleko, že v roce 1950 mělo družstvo bývalých Kamarádů sestoupit z kraj. soutěže. K jeho záchraně však přispěla reorganizace. Bylo to veliké štěstí, jelikož v průběhu téhož roku z důvodů nemocí a různých jiných příčin se rozpadlo družstvo býv. Svobodovců. Zůstali z něho pouze Pecka a Krejcar, kteří posílili Kamarády a od té doby zůstalo pouze jedno družstvo "Sokol Jičín".

Příchodem nových členů bylo časem posíleno i závodní družstvo, došlo ke konsolidaci, ustálila se základní sestava a byly pravidelné tréninky s odbornou náplní. To vše přinášelo úspěchy a družstvo se řadilo mezi nejlepší v kraji a bylo již tehdy velkým soupeřem pro tehdejší vedoucí družstva kraje Slavoj Trutnov a Sokol Malšovice. Obě tato družstva patřila tehdy mezi nejlepší v republice. O tento rozvoj kuželkářství v Jičíně mají velké zásluhy dlouholetý předseda František Kořínek a Jan Bilanský. Bez těchto dvou by nebylo pozdější slávy jičínských kuželek, neboť obětavou prací, za velkých překážek a s minimální finanční podporou jednoty, dali kuželkářskému oddílu pevné základy. Vydatně jim při tom pomáhali Karel Marchal a Josef Hlaváček.